Jdi na obsah Jdi na menu
 


       Šokující pravda o pitné vodě

  

    Vytvořil jsem tyhle stránky proto,že mi není jedno co tenhle človíček a jemu podobní musí vinnou nás "rozumných" a "dokonalých" pít.Obrazek

                                                         VODA ZDROJ ŽIVOTA

   Uvědomujeme si, že voda byla, je a zůstane jedním ze základních zdrojů života na zemi. Na planetě Zemi je život více než čtyř milionů druhů rostlin a živočichů závislí na vodě. Také lidské tělo se skládá větším dílem z vody. Obsahuje přibližně stejné procento vody jako zemský povrch. V našich tkáních a membránách, mozku, srdci, potu a slzách, zde všude se odráží tentýž recept na život. Nejvíc obsahujeme kyslík a vodík, spojený v té jedinečné a neopakovatelné molekulární kombinaci zvané voda. Kojenec je ze čtyř pětin voda, dospělí člověk asi ze dvou třetin své hmotnosti.
Voda slouží jako rozpouštědlo živin, která umožňuje jejich vstřebávání a transport na místo dalších přeměn. Další úlohou vody je vylučování odpadních látek z těla.
Aby voda dobře plnila svoji úlohu při přeměně látek a energie v organismu, musí být její potřeba plynule doplňována v množství a patřičné kvalitě.
Netřeba připomínat, že zdravá pitná voda pochází pouze ze zdravého životního prostředí. Fakta o stavu životního prostředí jsou veřejnosti známa, stejně jako skutečnosti o vážném poklesu imunologické odolnosti obyvatel, varovném nárůstu alergických onemocnění, nízké střední délce života až po smutné prvenství ČR ve výskytu rakoviny zažívacího traktu.
Jednou rovinou problémů je znalost faktů, druhou pak aktivita občanů – tedy co sami pro sebe a své rodiny mohou a chtějí udělat Zdravotní stav občanů je nejen zrcadlem stavu životního prostředí, a tedy i kvality pitné vody, ale také odrazem jejich privátních postojů a jednání.

Často se nabízí srovnání zdravotního vlivu potravin a pitné vody. Přitom se však přehlíží jeden podstatný rozdíl:
- Potraviny si můžeme z poměrně širokého sortimentu vybírat. Skutečně lze z jídelníčku vynechat prorostlí bůček, jitrnici, nebo alespoň zaměnit hovězí za kuřecí.
- Pitnou vodu však každodenně používáme prakticky ze stejného zdroje bez ohledu na to, zda se jedná o vodu ze studny nebo z veřejného vodovodu. Vodou jsme ovlivněni denně. Touto skutečností je umocněn význam i zdánlivě nízkých koncentrací škodlivin, lhostejno zda se některé z nich v těle usazují (arzen, kadmium, olovo), či zda působí pozdně a bezprahově (cizorodé organické látky).
- Pitnou vodu, určenou k pokrytí celodenní potřeby každého jednotlivce si, jak už bylo řečeno, na rozdíl od potravin většinou vybírat nemůžeme. Alespoň ne v takovém rozsahu.
Kvalitu konzumované pitné vody však sami ovlivnit můžeme, a to dosti zásadním způsobem. Používáním DOMÁCÍ ŮPRAVNY PITNÉ VODY.
Z předložených argumentů vyplívá, že každodenní vliv pitné vody na naše zdraví je správným zdůvodněním snahy o to, aby naše pitná voda byla pokud možno velmi kvalitní, a to po celý rok. S jistou dávkou nadsázky lze říci, že oponenty tohoto názoru jsou dnes již pouze pravidelní návštěvníci pohostinství nízkých cenových skupin, vytrvale vyžadující náhradu vodárenských technologií za rozvody piva.
Člověk na přelomu tisíciletí se často a rád obklopuje vymoženostmi vyspělé civilizace. A někdy se mu přitom stává, že přes různé BTV, PC, PVC, PET, MC a CD mu uniká skutečnost, že jsme zůstali nedílnou součástí přírody. Žaludečními vředy, diebetes, či infarkty myokardu se nám námi vyvolané stresy mstí za náš životní styl, protože naše tělo je vybaveno mocnými protistresovými mechanizmy, potřebnými však spíše pro lovce mamutů, než pro civilizovaného člověka. Podobně je naše tělo adaptováno na příjem vody veskrze přírodního složení, tedy nenarušenou biologickou hodnotou. Zdravotní problémy nejrůznější závažnosti jsou důsledkem vzdalování se od tohoto přírodního produktu. Můžeme s tímto problémem něco udělat? Můžeme a musíme! Zapojit se však musí každý z nás. Vyžadují se při tom základní znalosti problému, možnosti jeho řešení v domácích podmínkách a aktivní přístup, nečekající na to, že nám kvalitní pitnou vodu bez naší námahy někdo (stát, vodárenské společnosti, správce domu a pod.) naservíruje na stříbrném podnosu.

CO JE TO PITNÁ VODA?

PITNÁ VODA je vyhláškou stanoven maximální limit znečištění, chemickými a bakteriologickými látkami, plošně dosažitelný, s nejmenším možným zdravotním rizikem. Je to tedy kompromis mezi cenou, kvalitou a zdravotní nezávadností. Opět se tedy utvrzujeme v názoru, že kvalita vhodná pro praní, osobní hygienu, splachování na WC je přeci jen odlišná od požadavků na základní výživnou látku naší stravy to je vodu, pro pití a zvláště pro přípravu jídel. Tady je asi jediným možným (cenově dostupným) řešením používání vodních filtrů. A ještě jedna zajímavost pro dokreslení situace: redakce jednoho renomovaného českého deníku požádala koncem devadesátých let sedm hygienických stanic o radu, jak lze závadnou vodu zbavit 75 mg/l dusičnanů (norma 50 mg/l) a psychrofilních bakterií v množství 1400 jedinců v 1 ml (norma 200). Pouze jedna krajská HS doporučila k úpravě (k snížení dusičnanů) vody vodní filtr.
Čtyři z pověřených HS dokonce tvrdili, že dusičnany z vody rozhodně žádný filtr neodstraní, že se proti dusičnanům prostě nedá nic dělat. Taková voda se prý hodí pouze na zalévání a dusičnany kontaminovaná studna je vhodná k zasypání. Podobné rady, se kterými se občané často setkávají, a to od institucí, které by měly umět profesionálně poradit, jsou prostě k ničemu.
Je třeba vzít na vědomí, že hygienici sami nerealizují žádná technická či technologická opatření k nápravě kvality vody, přesto že si to řada lidí myslí.

Jisté je že kvalita pitné vody se posledních letech značně zhoršila. Důvodů je celá řada:
• K alarmujícím skutečnostem lze počítat i to, že jen v roce 1998 vyrobil světový chemický průmysl 800 000 000 tun chemických syntetických látek. Objem jeho produkce se každých sedm až osm let zdvojnásobuje, takže v dnešní době je to značně přes miliardu tun chemických látek ročně.

• Při výrobě většiny z 80 000 látek, které jsou dnes vyráběny ve významném množství, vzniká také chemický odpad. Přitom potencionální toxicita nových složek chemických odpadů často vůbec není testována. Ostatně ať se jedná o odpad nebo výrobek – nakonec se všechny tyto látky do životního prostředí stejně dostanou. Buď hned (např. postřiky proti škůdcům), nebo později jako odpad.
• Za těchto okolností udržet aktuálnost, přehlednost a úplnost předpisů na kontrolu jakosti pitných vod je úkol velmi obtížný. Zjištění prahové (nejvyšší, ještě neškodné) koncentrace toxických látek je navíc komplikováno tím, že jejich účinky na lidské zdraví se sčítají, násobí či ruší nejen mezi sebou na vzájem, ale i ve vztahu s ostatními součástmi vody. U řady cizorodých látek s dlouhodobým účinkem neexistuje prahová koncentrace a biologicky účinné může být každé množství škodliviny, které se dostane do organismu. Jedná se o látky s karcinogenními (poškození potomků) i teratogenními (zrůdný vývoj plodu) účinky jako jsou některé polycyklické aromatické uhlovodíky, radionuklidy a polychlorované bifenyly. Dále některé chlorované pesticidi, chlorovaná rozpouštědla a pod.

Vyhláška vychází z doporučení WHO (Světová zdravotnická organizace), která již v roce 1984 upozorňovala na škodlivost 59 prioritních škodlivých látek a pro 44 z nich stanovila limit. Obdobná studie WHO z roku 1993 hodnotí již 128 prioritních zdraví škodlivých látek, doporučený limit byl stanoven již pro 95 škodlivých látek ve vodě. Čtenář může nabýt dojmu, že takové množství chemikálií ve vodě vůbec nemůže hledat, a pakliže ano, je prakticky nemožné je z vody odstranit. My se však přesto pokusíme na některé v pitné vodě nejčastěji se vyskytující chemikálie upozornit, naznačit jejich škodlivost a v neposlední řadě i poradit, jak a čím je domácí úpravou pitné vody odstranit.

ŠKODLIVINY V PITNÉ VODĚ

Trihalomethany (THM). Limit: max. 100 mg/l. Vznikají nachlorováním vody obsahující organické sloučeniny (např.odumřelí rostlinný materiál z půdy). Tyto látky jsou prokazatelně karcinogenní a mutagenní.

Trichlormethan. Limit: 30 mg/l. Označovaný též jako – chloroform. který v důsledku reakcí s chlorem Vzniká při reakci chloru s chloroformem. Je prokazatelně karcinogenní a silně mutagenní. Uznávaný vědec Dr. Moris prokázal 9% podíl na rakovině močového měchýře a 18% podíl na rakovině tlustého střeva, který způsobuje konzumace chlorované vody.

Tenzidy aniontové (PAL-A). Limit: max 0,2 mg/l. Syntetické organické povrchově aktivní látky (PAL – detergenty) jsou převážně používané jako složka pracích a čistících prostředků, plastifikátorů umělých hmot či maziv. Dostávají se do vod ze splašků, odpadních vod z prádelen a pod. Tenzidy nepatří mezi prioritní škodliviny. Závady jsou senzorické (tj. lidskými smysly zjistitelné), v důsledku pěnivosti vody.

Látky extrahovatelné nepolární (NEL), též ropné látky. Limit… max 0,05 mg/l. NEL je pojem, zahrnující rozsáhlou skupinu převážně nepolárních uhlovodíků, pocházejících z minerálních olejů, motorové nafty, benzinu a jiných ropných látek, znečisťujících vody. NEL ovlivňují i pach vody. Ropné znečistění všech druhů dosahuje dnes značné výše. Vody, kde se NEL nevyskytují, se u nás nacházejí již jen zřídka.

Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU). Limit: max: 0,04 mg/l. PAU představují další skupinu organických látek, charakterizovaných jako homology benzenu. Tyto látky jsou dnes součástí životního prostředí, kde se vyskytují zejména díky lidské činnostijako: spalování fosilních paliv,provoz spalovacích motorů, provoz koksáren, ropných a metalurgických závodů, splach z asfaltových vozovek atd. Zdrojem PAU jsou i výluhy z některých vnitřních asfaltových ochranných nátěrů vodárenských potrubí. Při překročení limitu PAU jsou v pitné vodě nacházeny především fluoranten (FI), benzo(a)pyren (BaP), benzo(b)fluoranten (BbF) a další sloučeniny, vyznačující se karcinogenitou a přímou či pozdní toxicitou.

Fenoly (FN). Analytika pitné vody rozlišuje stanovení fenolů těkajících s vodní párou a fenolů netěkavých. Limitní hodnota normy se pohybuje mezi 0,001 a 0,05 mg/l. Jedná se opět o skupinové (nespecifické) stanovení, tentokrát hydroxyderivátů benzenu a jeho analogů. Vyskytující se hromadně v odpadních vodách plynáren, výroben plastů, barviv, změkčovadel, flotačních přípravků atd. FN jsou pachotvorné látky, reagující s chlorem přidávaných do vody ve vodárnách) za vzniku podstatně páchnoucích chlorfenolů. Některé z nich jsou toxické a karcinogenní.

Chlor organicky vázaný (OCI). Indikační hodnota: max. 0,005 mg/l. Tyto chemické látky jsou početně silně zastoupeny v seznamech prioritních škodlivin mikroznečištění vody. Řada z nich patří mezi bezprahové škodliviny, tj. látky poškozující zdraví v jakýchkoliv dávkách. Jedná se o karcinogenní a mutagenní (vliv na potomstvo) látky, které se do pitných vod dostávají v důsledku chemizace životního prostředí. Žádoucí obsah: nepřítomnost.

Polychlorované bifenyly (PCB). Imit: max. 50 ng/l (nanogram). Počet různých chlorovaných bifenylů je více než 200. Jsou to látky s výrazně karcinogenními, mutagenními a toxickými účinky, které jsou veřejnosti dostatečně známé.

Dichlordifenyltrichloretan (DDT). Limit: max. 0,001 mg/l. Tento pesticid je nejznámějším příkladem neuváženého používání chemických látek, v zemědělství. Zpočátku vyvolalo DDT velké nadšení svými účinky na hmyzí škůdce. Bohužel přes potravní řetězec se usazuje v tukových tkáních člověka a přesto, že je u nás od roku 1974 zakázán, jeho koloběch v přírodě neustále pokračuje a vybírá si svoji krutou daň, svými karcinogenními, mutagenními a toxickými účinky.

Dusičnany (NO3). Limit: max. 50 mg/l. Doporučená dávka 15 mg/l. Hlavní zdroj zvýšeného obsahu NO3 je chemizace zemědělství, tj. používání dusíkatých hnojiv. Nebezpečí vzniká přeměnou v zažívacím traktu na toxické dusitany a ty se následně přeměňují na N-nitrosoaminy. Statisticky je prokázán zvýšený výskyt rakoviny žaludku, tlustého střeva a močového měchýře v důsledku NO3 ve vodě.

Další skupina škodlivin jsou těžké kovy:

Arsen (As). Limit: max. 0,01 mg/l. Nervový jed kumulativního charakteru, podezřelí karcinogen. Hlavní zdroj příjmu: pitná voda. Žádoucí hodnota: nepřítomnost.

Kadmium (Cd). Limit: max. 0,005 mg/l. Jed kumulativního charakteru. Žádoucí hodnota: nepřítomnost.

Olovo (Pb). Limit: max. 0,025 mg/l. Jed kumulativního charakteru. Žádoucí hodnota: nepřítomnost.

Rtuť (Hg). Limit: max. 0,001 mg/l. Jed kumulativního charakteru, s nepříznivými účinky na činnost pohlavních žláz a ledvin. Organické formy Hg jsou toxičtější. Žádoucí hodnota: nepřítomnost.

Měď (Cu). Limit: max. 1 mg/l. Kov podezřelý z embryotoxických účinků.

Zinek (Zn). Limit: max. 5 mg/l. Limit je odvozen od prahové koncentrace chuti. Práh přímých toxických účinků je 30 mg/l Zn. (dnes není vyhláškou stanoven limit). Nejčastější zdroj – vodovodní potrubí.

Berylium (Be). Limit: max. 0,002. V značně zvýšených hodnotách se vyskytuje v povrchových vodách Severních Čech a povodí Ohře v důsledku průmyslového spadu. Vysoké koncentrace v podzemních vodách některých lokalit jsou důsledkem kyselých dešťů. Be je podezřelý karcinogen.

Hliník (Al). Limit: max. 0,2 mg/l. Zdroje a příčiny překročení koncentrace Al jsou podobné jako u Be. Kromě toho jsou možným zdrojem vysoké koncentrace Al ve vodě, zbytky z úpraven vody. Je podezřelý ze vzniku Alzheimerovy choroby (mozkové onemocnění s příznaky jako u stařecké demence).

Chrom (Cr). Limit: max. 0,05 mg/l. Šestimocná forma Cr je toxická a podezřelá i z karcinogenních účinků.

Kyanidy (CN). Limit: max. 0,05 mg/l. Kyanidy se používají v metalurgii při pokovování, do pitných vod se dostávají průmyslovými odpadními vodami. Patří do skupiny nervových jedů, při výskytu má vliv na činnost štítné žlázy.

Bakterie ve vodě:

Escherichia coli. Limit: max. 0 KTJ/100 ml. KTJ (kolonii tvořící jednotka). Patří do heterogenní skupiny spolu s Citrobakter, Enterobakter a Klebsiela. Vyskytují se ve fekáliích člověka a ostatních teplokrevných živočichů (řecky kólon – trakčník, největší část tlustého střeva. Odtud koliformní). Vyskytují se, ale i v pitné vodě bohaté na živiny. Mají tendenci přežívat v pitné vodě (upravené chlorem) a při poklesu chloru se kultivovat. (35 až 37 °C).

Koliformní bakterie. Limit: max. 0 KTJ/100 ml. Jsou variantou výše uvedené skupiny, kultivovanou při 42 – 45 °C. Jejich výskyt svědčí o čerstvém fekálním znečištění a také o účinnosti - neúčinnosti desinfekce.

Enterokoky. Limit: max. 0 KTJ/ 100 ml. Jsou též fekální strepkokoky považovány za spolehlivého ukazatele fekálního znečištění (ecky enteron = střevo). Jsou také indikátorem možného výskytu virů, neboť viry jsou vůči chloru odolné . Na likvidaci enterokoků je třeba vyšší dávky chloru, oproti koliformním bakteriím. Kultivují se při 37 °C. Jejich výskyt je důkazem závažných hygienických závad.

Mezofilní bakterie. Limit: 20 KTJ/ 1ml. Jedná se o mikroorganismi, jejichž přirozeným biotopem jsou přírodní vody. Kultivují se při 37 °C.

Psychrofilní bakterie. Limit: 200 KTJ/1ml. Další druh mikroorganizmů, běžně se vyskytujících ve vodě, tzv. vodní bakterie. Kultivují se při 20°C.

Patogenní bakterie. Limit: 0 KTJ/100ml. Jejich přirozeným prostředím jsou krevní a lymfatické řečiště člověka a jiných teplokrevných živočichů. Z toho důvodu se v pitné vodě běžně nerozmnožují a jsou citlivé i na běžnou koncentraci chloru. Ze zdravotního hlediska jsou velmi nebezpečné, mohou způsobit závažná průjmová onemocnění, jako je úplavice. Mohou být příčinou ale i tak nebezpečných nemocí jako jsou tyfus či cholera. V pitné vodě se nesmí tedy objevit ani jediná bakterie koli, fekální koliformní či enterokok.

Pozor – rozbor, ale neříká co bude ve vodě zítra....

Jaké další látky se ve vodě vyskytují a jejich limity:

Reakce vody (pH). Limit: 6,5 – 9,5. Jedná se o číselné vyjádření kyselosti (0-7) či zásaditosti (7-14) vody. Za běžných okolností nemá nedodržení vyhlášky o desetiny pH zdravotní vliv.
Železo (Fe). Limit: 0,2 mg/l. Fe je běžnou součástí spodních vod. Při vyšších koncentracích barví prádlo, sanitární techniku a pod.
Mangan (Mn). Limit: 0,05 mg/l. Mn se vyskytuje současně s Fe, mají podobné vlastnosti.
• Rozpuštěné látky (RL). Limit: 1000 mg/l. Jedná se o celkovou mineralizaci, za optimální se považuje koncentrace kolem 500 mg/l.
Amonné ionty (NH4+). Limit: 0,5mg/l. V případě, že pH vody je v obvyklém rozmezí nejedná se o ukazatel zdravotního významu.
Chloridy (Cl). Limit: 100 mg/l. Jsou běžnou součástí přírodních vod. K určitému nárůstu koncentrace Cl dochází i při vodárenské úpravě, je-li jako koagulant použit chlorid železitý. Mohou ukazovat vyšší fekální znečistění.
CHSK-Mn. Limit: 3 mg/l. Určují množství organických látek, jedná se o chemický indikátor fekálního znečistění.
Sírany (SO4 2-). Limit: 250mg/l. Vyšší koncentrace SO4 2- spolu s hořčíkem (Mg) působí průjmově.
Zákal. Limit: 5 ZF (formazinových jednotek). Je způsoben koloidními (nepatrnými) částicemi anorganického i organického původu, neschopnými usazování. Zasažená voda může být hygienicky závadná.
Barva. Limit: 20 mg Pt/l. Pt (platina). Tak je popsána více či méně znatelná žluto-zelená barva, odvozená z obvyklého zabarvení vody zbytkovými huminovými látkami.
Pach. Doporučuje se přijatelný pro odběratele.
Chuť. Doporučuje se přijatelná pro odběratele.

UPRAVÍ SE ZÁVADNÁ VODA POUHÝM PŘEVAŘENÍM?

Ve vztahu pitná voda – spotřebitel stále ještě existuje řada nedorozumění a dokonce mýtů a omylů. Některé se tradují po generace, jiné se objevily až nedávno. Všechny mají jedno společné: dostatečně neberou v úvahu změny probíhající v našem okolí. Také se vám stalo, že jste byli překvapeni zjištěním, že dědečkova studna už nemá tak skvělou vodu jako měla v době vašeho mládí, nebo ještě před pěti, deseti lety?                    Jedním z rozšířených omylů je teze, že kvalita pitné vody se zase tak nezměnila, a když ano, tak se dá problém vyřešit celkem snadno – jejím převařením. Převařením se však voda zbaví pouze některých bakterií a časti své tvrdosti. U většiny škodlivin se po převaření naopak koncentrace škodlivin zvýší úměrně odpařenému podílu vody.
Není pravdou, že tak často se vyskytující chlorový zápach jednoduše patří ke znakům dobré pitné vody. Realita je poněkud jiná: chlor nadávkovaný v přiměřeném množství do kvalitní vody skutečně nepáchne.
Pakliže ano, je třeba zbystřit pozornost a uvědomit si, že chlorový zápach je zápachem organických sloučenin chloru vznikajícími při vodárenské úpravě vody s negativními, mutagenními (vliv na potomstvo) a karcinogenními účinky. Pachuť a zápach vody nikdy nepodceňujte. Je to spolehlivý signál svědčící, že voda je nekvalitní. Proto voda, která zapáchá, není a ani nemůže být pitná.
Dalším rozšířeným omylem je názor, že chlor z vody časem sám vyprchá. Nevyprchá, protože nemůže. Ve vodě se totiž nenachází ve formě plynu! Spotřebovává se na oxidaci organických látek a samovolně se rozpadá. Proto většinou chybí na konci vodovodních sítí, kde je voda opět bakteriálně závadná.
Rozšířeným omylem je rovněž tvrzení, že voda sice zapáchá, ale normě vyhovuje. Taková voda je tudíž pitná a zdraví neškodná. I to odporuje skutečnosti. Je třeba uvést na pravou míru, že tento omyl není tentokráte omylem spotřebitelů, ale jejich záměrnou mystifikací ze strany některých dodavatelů. Pitná voda má být přitažlivá i smyslově. Musí tedy být chutná a nepáchnoucí.
Řada spotřebitelů žije dodnes v přesvědčení, že o kvalitu vodovodní vody se postará stát. Toto tvrzení ztratilo – byť formálně – opodstatnění již v roce 1993, kdy došlo k odstranění původních 8 krajských podniků vodovodů a kanalizací. Postupně zde vzniklo kolem 3000 privátních vlastníků vodovodů. Významných provozovatelů je dnes 111. Tento „velký třesk“ pochopitelně zanechal své stopy i v péči o kvalitu vody.

Pití perlivých nápojů a rakovina jícnu

Časté pití nápojů sycených kysličníkem uhličitým může zvýšit riziko rakoviny jícnu, což je nemoc mající většinou fatální důsledky. K tomuto závěru dospěla studie předložená na nedávné konferenci odborníků na rakovinu v New Orleansu; její účastníci zopakovali, že na vznik rakoviny má vliv to, co lidé jedí a pijí. Tým indických vědců zjistil jasný vztah mezi zvýšenou spotřebou sycených nápojů v USA v posledních 50 letech a dokumentovaným nárůstem rakoviny jícnu. Z dat, která získal od amerického ministerstva zemědělství, vyplývá, že spotřeba nápojů sycených kysličníkem uhličitým vzrostla od roku 1946 do roku 2000 o více než 450 procent. Počet případů rakoviny jícnu se u bílých amerických mužů zvýšil za posledních 25 let o více než 570 procent. Rakovina jícnu byla v roce 2003 diagnostikována u 13.900 amerických mužů a žen, z toho více než 10.000 byli muži. Podle údajů americké společnosti pro rakovinu většina z nich nemoci podlehla. Počet případů rakoviny jícnu údajně jasně kopíruje nárůst spotřeby sycených nápojů. Vědci připouštějí, že to může být do určité míry náhoda, a dodávají, že tu hrají roli zřejmě i biologické základy. Perlivé nápoje vedou k rozšiřování žaludku, což následně způsobuje, že se obsah žaludku může dostat do jícnu (pálení žáhy, odborně reflux). Reflux pak vede k rakovině jícnu. Vědci prý objevili podobné trendy i v dalších zemích; kde spotřeba sycených nápojů přerostla určitou míru, zvýšil se počet případů rakoviny jícnu. Český onkolog Luboš Petruželka ČTK řekl, že rakovina jícnu je méně častá a její výskyt v Česku se nezvyšuje. Vliv na vznik zhoubného nádoru horní části jícnu má především kouření a konzumace alkoholu. Vývoj karcinomu v dolní části jícnu je ovlivňován spíše složením stravy, nevhodné jsou zejména uzeniny a grilované maso. V ČR nikdo souvislost mezi pitím sycených nápojů a rakovinou zatím nezkoumal. Také hypotézu indických vědců bude třeba teprve ověřit, dodal Petruželka. Další studie zase prokázaly potenciální příznivý účinek pití kávy a dalších nápojů obsahujících kofein u lidí s vysokým rizikem jaterních problémů. Vědci z ústavu pro výzkum cukrovky a nemoci ledvin v Massachusetts testovali skupinu lidí s vysokým rizikem jaterních problémů. Zjistili, že ti, kdo konzumovali více kofeinu, měli méně problémů s játry. Do výzkumu zapojili 5944 dospělých s vysokým rizikem poškození jater kvůli nadměrné spotřebě alkoholu, prodělané infekční žloutence, zatížení organismu železem nebo obezitě. Dodávají ovšem, že je třeba pokračovat dále ve výzkumu. Zdroj: ČTK

Voda a zdraví.

Pro naše zdraví není nic důležitějšího než voda. Všechno v našem těle probíhá ve vodním prostředí. Každá buňka těla je závislá na dosta tečném zásobení vodou. Jedině tak může správně pracovat. Jenže problém je v tom, že všeobecně pijeme velmi málo vody.
Potřebné množství tekutin je minimálně 0,4 litru na 10 kg hmotnosti a den, za předpokladu, že nemáte nadváhu. Na každých 11 kilogramů nadváhy potřebujete vypít o sklenici vody víc. Ve stravě je asi 0,8 l a asi 0,4 l tvoří tzv. metabolická voda, která je produktem metabolických funkcí.
Naše tělo denně vylučuje asi 0,8 l močí, 0,5 l kůží, 0,3 l stolicí a 0,4 l dýcháním. Pokud vodu pravidelně nedoplňujete, nedivte se, že se postupně objeví různé problémy. Z celkového doporučeného množství vody je potřebné 3/4 vypít v dopoledních hodinách, kdy tělo nejvíce vylučuje odpadové látky. Když není dost vody, tak se odpad z těla špatně vylučuje a postupně nás otravuje a ničí.
Vaše schopnost šťastně a úspěšně žít je podmíněna množstvím vody, které vypijete. Měli bychom pít čistou vodu. Ale problém čisté vody je stále naléhavější. Všichni si myslíme, že je lepší pít různě ochucené nápoje.
Někdy, když přijdu někam na návštěvu a požádám o pohár vody, vzbuzuje to často překvapení, že chci pít čistou vodu.
Uvědomte si, že všechny nápoje se vyrábějí z vody přidáním různých příchutí a přísad, které našemu tělu dělají veliké problémy. Které zvíře v přírodě pije oslazené nápoje? Proč potřebujeme mít nějakou chuť nápoje, který pijeme? Všechno je věc zvyku. Už malým dětem je potřebné dávat pít čistou vodu a neučit je odmalička pít pouze slazené nápoje. Pokud pijete vodu z vodovodu, nikdy nepijte vodu přímo z kohoutku, nechte ji odstát anebo převařte, aby vyprchal chlór, který obsahuje. Mnoho lidí pije různé čaje. Dá se s tím souhlasit, pokud si čaj nebudete sladit. Každý čaj má různý účinek na naše tělo a když vypijete velké množství čaje, může dojít k nežádoucím účinkům.
Nejlepší je pít čistou vodu a učit to i malé děti. Měli bychom pít ráno nalačno 2 sklenice vlažné vody. Lepší by bylo i více. Naučit se pít vodu vždy před jídlem a ne po jídle. Když vypijete tekutiny po jídle, dochází k ředění trávicích šťáv a tím se snižuje jejich účinnost. Mnoho lidí, zvláště ve vysokém věku říká, že nemá potřebu pít vodu, že nemají žízeň. A právě to je problém. Naše tělo má totiž nedostatečnou kontrolu potřeby vody a navíc věkem se tento systém kontroly ještě více oslabuje. Když voda v těle chybí, tělo si ji odebere z vlastních tkání a tím se zhušťují jednotlivé tekutiny v těle, což má nepříznivé účinky na všechny metabolické pochody. Když už máme pocit žízně, to nám už chybí 1% tělesné hmotnosti. Když se napijete, abyste uhasili žízeň, doplnili jste asi jen 2/3 potřebné vody. Tělo potřebu vody signalizuje. Cítíte, že vám něco chybí. Často vnímáme tento signál jako potřebu jídla a něco sníme. Situace se komplikuje tím, že tělo si žádalo vodu a teď musí další jídlo zpracovat při nedostatku tekutin. Je potřebné se naučit pít vodu cíleně a nezapomínat na to. Vaše tělo se vám dvojnásobně odvděčí. Když pijete dostatečné množství vody, ledviny dobře pracují. Filtrují odpadové látky a vylučují je ven v ředěné a ne koncentrované formě.
Nejnovější studie upozorňují, že u lidí, kteří málo pijí, že je i větší předpoklad vzniku rakoviny močového měchýře. Dostatečné množství vody je potřebné i na spalování tuků a je zajímavé, že tím, jak budete zvyšovat pitný režim, budete si i lépe udržovat štíhlou linii. Jednoduše odpad jde ven a neshromažďuje se. Voda má nejlepší močopudný efekt a nejlépe vyplavuje nežádoucí látky z mezibuněčných prostorů.
U mnohých lidí způsobuje nedostatek vody ukládání tuků, ochabování svalstva a špatné trávení. Tedy nedostatek tekutin přispívá i k zvyšování hmotnosti.

   V České republice ročně umírají desítky tisíc lidí na rakovinu. Těžké kovy (kadmium, zinek, olovo) obsažené v pitné vodě se usazují v lidském těle. Nejčastější výskyt těchto jedů je v mozku, ledvinách, játrech a kostech. I voda, která splňuje normu obsahuje množství nežádoucích látek pro náš organismus. Jen jeden gram odpadu a jedů usazených v těle denně vytvoří za rok 365 g. Během 10 let se v těle usadí 3,65 kg a po 50 letech je to víc jak 18 kg jedů!

 
 

 

Fotoalbum


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>